Zajímavosti

Popelnice – nyní již běžný název nádoby na odpad, který mnozí neznali, jen si jej spojovali s historickými nádobami na popel naších pravěkých předků a spíše je znali z města. Nyní již běžný způsob odstraňování odpadů z domácností vesnic sdružených pod Chotěšice a to z let 199.. Dříve probíhalo likvidování odpadů z domácnosti velice jednoduše. Co hořelo, to se spálilo v kamnech. Nehořlavé věci se odvezli do „Hliňáku“, nebo „Pod skálu“. Hliňák se říkalo vytěženým jamám po vybraném jílu na výrobu na slunci sušených cihel. Jejích název byl „Vepřovice“, „Bagouny“, „Truple“ a podobně. Hliňáky byly situovány v blízkosti studny u nového hřbitova. Pod skálou byla stráň za márnicí na starám hřbitově. Snad jediná správná likvidace odpadu byl sběr kovového odpadu „Staré železo“, která se ve vsích dosud sbírá společně jako jedna z činností Sboru dobrovolných hasičů.

Peklákova hospoda

Bývalé čp 5 – Vyhořelý hostinec v únoru roku 1953, řeznictví, obchod. Majitelé Peklákovi po Antošových.

Neodborně instalovaný odvod spalin panem Karlem Zachem, kouřovod napojen do sopouchu ventilace s vyústěním do půdního prostoru, kde bylo uskladněné seno, které se vznítilo. Požár způsobil i další škodu, kdy strop sálu prohořel a spadl do obilního zrní, které bylo v sále uskladněno a dílo zkázy bylo dovršeno.Vzpomínky na tuto stavbu jsem sestavil s panem Josefem Peklákem, který v této době stejně tak jako jeho otec byl vězněn od roku 1950 počínajíc v Praze Na Pankráci…

Hospoda byla postavena nově na místě původní stavby v letech 1930 až 1935 panem Antošem. Půdorys jednopodlažní stavby s uliční fasádou 21m obsahoval velký taneční sál přístupný z chodby, ze které se vstupovalo také do lokálu, kde se podávalo především pivo. Z lokálu byl též přístupný krám, který měl vstup pro zákazníky z ulice po samostatném schodišti. ( příloha č. 108, 109, 110 – původní stav, č 111 – současný stav ) Obdobné samostatné schody umožňovaly přístup i do hospody. Za lokálem byly dvě místnosti pro hosty a dále zmíněný prostor „porážky“. Toalety byly situovány za sálem do dvora. V podzemí byl sklep a dále nejhlavnější prostor „Ledárna“ Ledárna sloužila především k uchování ledu k chlazení masa a dále pro chlazení čepovaného piva.

Led se navážel pomocí koňských povozů při ledování z okolních rybníků. Ledárna pojala kolem 185 fůr ledu.Naskladňování ledu se provádělo otvorem z původní stodoly ( otvor viz příloha č. 112 ),

který se vždy po zaledování zazdil 2 x na půl cihly, mezera se vyplnila plevami. Z ledových kvádrů se vystavěla zídka, za kterou se vrstvila ledová drť. Ledová drť se přenášela do lokálu do speciálního boxu, kterým vedly spirálovitě trubky s protékajícím čepovaným pivem. V ledárně vydržel led v malém množství vždy do nové zimy. Na hácích bylo zavěšováno ve čtvrtích hovězí maso a v závěru se maso pokládalo přímo na zbývající ledovou drť.V ledárně byla studna, do které se také sváděla voda z případného tání ledu. ( příloha č. 113 zbytky původního zdiva ).

Kovárna – ( Nyní je zde hostinec Dallas, dříve samoobsluha Jednota č.p 30. ) Stavba stávala uprostřed vsi V Chotěšicích, mezi bývalou obecní váhou a kampeličkou ( příloha č. 114 ). Mezi těmito stavbami byl rozestup a to k váze tak, aby bylo možno projet s povozy do bývalých garáží za váhou a mezi Kampeličkou a kovárnou byl prostor pro kování koní za příznivého počasí. Kovárna byla postavena ze smíšeného, spíše opukového zdiva s dřevěnou konstrukcí k vytvoření přístřeší před vstupem do kovárny. Tento chráněný prostor byl využíván například k natahování kovových ráfů na dřevěná kola, která vyráběl protější mistr kolářský pan Josef Císař. Dále se zde kovali koně a nalevo od vchodu bylo dřevěné zařízení ke zvedání skotu ( nejvíce krav ), které byly podstatně neklidnější při kování než koně.

Vstup do kovárny byl jednokřídlími dveřmi s okénky v horní třetině. Kovárna byla čtvercového půdorysu s vestavěnou výhní umístěnou v prvém rohu při pohledu od vstupu ( příloha č. 115 ). Hlavním bodem kovárny byla kovadlina stojící před výhní, aby jen pouhé otočení o 180 stupňů umožnilo rychlé přenesení rozžhaveného železa z ohně k tvarování na kovadlinu. Kovadlina stojící na dubovém špalku vážila 110 kg ( příloha 116 ). Před kovadlinou vpravo u zdi, vedle okna směrem ke Kampeličce stále bruska se dvěma brusnými kotouči s pohonem od elektromotoru prostřednictvím širokého koženého řemenu ( příloha č. 117 ). Vlevo od vchodu byla stojanová vrtačka

( příloha č. 118 ), která měla 3x převody pomocí koženého pásového hřemene a 3x prostřednictvím ozubených kol. Vrtačka byla vybavena automaticky fungujícím posunem vrtání a nádržkou na vodu k chlazení vrtáků. Množství vody se regulovalo pomocí kohoutu. Dále byla vybavena dvěmi konzolami s možností posunu nahoru a dolů s pomocným svěrákem k upevnění vrtaného materiálu. Vlevo v rohu kovárny byla svářečka na 3 fázový proud s výkonem 200 svářecích KW ( příloha č. 119 ). Ponk se rozkládal pod dvěma okny ve stěně směrem k obecní váze. Zde se prováděly veškeré práce, které nevyžadovaly častý ohřev v ohni. Na ponku byly připevněny dva kovářské svěráky ( příloha č. 120. Za ponkem ve směru k výhni stála velké pákové nůžky na železo ( příloha č. 121 ). Na stěnách kovárny bylo rozvěšeno potřebné nářadí a různé pomůcky, umístěné tak, jak byla potřeba dle zařízení ke kterému se užívaly ( příloha 122 ). Nechyběla ani lékárna s červeným křížem ve které byly vedle zdravotnického materiálu i bonbony, zejména zvlhlé ledovky načichlé od dezinfekce, které měly nepopsatelnou chuť, která se mi spojuje s kovárnou a vzpomínkou na mého otce, který je jako kovář na přiložených fotografiích.

V Chotěšicích dne 30.června 2008